.png)
Jak to vidí úplný laik, který přišel „jenom“ nakupovat?
Takový člověk, je vlastně pro nás nejlepší možný zákazník. Přijde, podívá se na webovky, vybere si, co potřebuje, řekne si: „Ty kráso, tak to je fakt hustý, ten viking (vikingem myslím Puniho, který je tvář značky) tady! To si hodím na Instáč a budu drsnej.“ Vybrané věci v košíku ještě nejlépe vyfotí na stories, tím udělá neplacenou reklamu, zaplatí, zavře web a čeká na příchod balíčku.
Co si budeme povídat, tenhle typ zákazníků, má rád každý člověk, který má jakýkoliv svůj produkt, který chce prodávat. Dokonce i já, se svými vlastními projekty, jsem za tyto lidi vděčný, protože přeci jen, tvoří nám většinu objednávek.
Jaký byl můj první dojem a jak jsem tuto značku vnímal?
Teď přecházíme právě k té druhé nejčastější skupině lidí, která navštěvuje podobné e-shopy jako je tento a jsou hodně podobní tomu, jak to vnímám já ale na druhou stranu nejsou z prvního pohledu natolik důležití pro byznys jak by se mohlo zdát. Proč tady říkám, že nejsou na první pohled tak důležití? Vezměte si kupříkladu člověka jako já. Jak jsem psal už nahoře, hned jsem začal přemýšlet nad sloganem brandu a hádejte, co jsem udělal jako první. Zavřel jsem e-shop a šel si hledat čtivo o severské mytologii. Upřímně takových lidí nechcete jako návštěvníků obchodu zrovna hodně co?
No nehledě na to, že jsem od stránky opustil, ještě několikrát jsem se k ní vrátil, mluvil o ni se známými, ukazoval jim e-shop, oblečení a mnoho z nich si něco objednalo, už je na základě mého „žvanění“. Proto jsem před chvílí řekl, že tihle lidé nejsou z prvního pohledu natolik důležití, jak by se mohlo zdát. Z pohledu druhého, je to ten zbylý článek v prosperujícím obchodě s vlastní značkou, který vám přináší objednávky, aniž byste museli vůbec hnout prstem.
No a teď k věci…
Teď si asi říkáš, proč jsem ti sebral tři minuty života, aby sis tady četl nějaké tlachy o brandu, lidech co kupují produkty na e-shopu a ještě ses vlastně nic nedozvěděl. No právě proto, aby si to dočetl až sem a já získal trochu víc tvojí pozornosti.
Všichni, nebo alespoň drtivá většina z nás viděla nějaký film nebo seriál založený na severské mytologii, nebo národu Vikingů atp. Teď prosím tě nemyslím zrovna film „Vikingové“ z roku 1999 s Antonio Banderasem, protože ten s touhle tématikou nemá moc co dočinění. Mám spíš na mysli filmy z dílny Marvel, jako je Thor, seriál Vikingové, který běžel, nebo ještě běží na Prima COOL a další díla, která jsou podobně ztvárněná. Moje otázka zní: „Napadlo někdy někoho z vás, podívat se na to z pohledu vašeho života anebo sportu?“ Pochybuju..
Jak můžeme severské pověsti přirovnat k nynějšímu životu?
Mytologie severu, jde nádherně přirovnat k životu a třeba i k životu sportovce, kde je jedno, jestli amatérského anebo profi. Kroutíš hlavou a říkáš si, jak to jako myslím a co s tím má co dělat sport? Dobře děláš, protože ti to teď vysvětlím.
Pokud to vezmeme úplně od základu a z kraje, tak víme, že Ódin, jenž je nejstarší a nejvýše postavený bůh seveřanů, který měl obrovskou moc a podle pověsti, cestoval v přestrojení z místa na místo, aby mohl vidět vše, co se mezi normálními lidmi děje. Můžeme tedy Ódina považovat za metaforu dnešních médií, cílevědomosti, závisti, touhy, záště a mnoho jiného, poněvadž stejně tak, jako Ódin, přinesly tyto věci do světa lidí války, které se vedly a vedou dlouhá staletí. Nemyslím doslova přímo válku, jako byly třeba ty světové ale kupříkladu i mezilidské vztahy, pandemie, pomluvy ale hlavně sportovní klání, kteréž se týká hlavně nás, co jsme tu teď u tohoto článku.
V každém sportu (i v životě) panuje jistá rivalita, kde proti sobě stojí minimálně dvě strany a máme tedy vše, co je potřeba pro válku. Říká se, že pokud prohrajete, tak jste přízeň boha Ódina ve světě smrtelníků ztratili a dostalo se vám tím pocty nejvyšší. Po smrti vás vyzvednou překrásné bojovnice Valkýry, které vás odvezou do Ódinovy síně, Valhally, která se nachází v Ásgardu a zde se budete cvičit v boji na Sudbu bohů, jinak známou jako Ragnarök, což je poslední bitva před koncem světa, v níž se utkají bohové a Jotunové. Přeložte si celý tento odstavec tak, že jdete do bitvy (zápas, soutěž, klání, životní výzva), v té bitvě prohrajete, ne proto, že jste nebyli dostatečně připravení, nýbrž kvůli tomu, že je pro vás nachystaný vyšší osud (nebo cíl chcete-li), náročnější zkouška a tedy větší bitva, právě v pomyslné Valhalle. Co tím chci říct, je, že důležité je vnímat prohru pozitivně, ať už je jakákoli, jako novou životní příležitost a žít právě pro ni. Prohrajete nesčetněkrát, než se vůbec postavíte a budete schopni se pořádně zapřít a bojovat. Zkuste si v hlavě nastavit stejnou životní myšlenku, jako měli právě seveřané.
Tento národ se vyznačoval svými silnými kořeny a odhodláním. Nebáli se zemřít v boji, protože na ně čekal důležitější úkol a sice záchrana světa v boji po boku bohů ve Valhalle. Když jako sportovec nějakého důvodu ztratíte přízeň médií, sponzorů, přátel atp. (metaforicky Ódinovu), je to znamení, abyste se znovu postavili na nohy, začali trénovat tvrději, důkladněji a byli připravení na největší boj v životě, protože až teprve ztratíte všechno, pro co jste žili a co jste měli, teprve jste schopní trénovat tvrději, žít odhodlaněji. Právě tady, se projeví vaše síla a rozplane se oheň v srdci, což dělí úspěšné od těch průměrných.
Závěrem.
Nebojte se tedy v životě proher, ať už jsou jakkoli zdrcující a náročné, protože každá další prohra, vás posune dál k cíli, kde nakonec budete stát připravení na další prohru a najednou přijde vítězství. To je právě ta chvíle, kdy zachráníte svůj svět a svůj život v oné náročnější zkoušce. Uvedu vám příklad z mého života.
Ztratil jsem podporu přátel, rodiny, neměl jsem kolem sebe nikoho, protože jsem kvůli sportu zahodil hudební talent, vykašlal se na školu a posléze jsem tomu obětoval i svůj společenský život. Na samém začátku jsem byl společně s týmem svědky tvrdých a hořkých proher, které mě ničily jak fyzicky, tak psychicky ale právě tehdy, kdy jsme byli na mistrovství republiky mezi posledními, tam jsem byl dočista na pokraji svých sil ale po příjezdu domů, jsem začal trénovat jako by to byla moje práce. Tvrdě, soustavně, intenzivně, bez přestání jsem si šel za svým cílem. Tohle utrpení přineslo své ovoce a já jsem se zhruba za rok od téhle porážky vracel z mistrovství světa s národním týmem jako vicemistr světa. Můžu vám říct, že po tomhle, už věřím na druhé šance a zároveň i na to, že tvrdá práce a snaha, vždy porazí talent. Tehdy jsem vyhrál svou bitvu ve Valhalle i když mi nikdo nevěřil. Vyhraj ji i ty.
Děkuji všem čtenářům za čas, věnovaný tomuto článku, děkuji za jakékoli komentáře a vězte, že se máte určitě na co těšit, co se čtení týče.
Autor článku: Jaroslav Jeřábek
Zdroje informací:
